Výrok:
„Pro zaměstnance jsou nejlepší hromadně nakoupené jednotné univerzální židle s co nejméně ovládacími prvky.“
Polemika:
To znamená např. pro všechny stejná židle, bez posunu sedáku, bez možnosti nastavení vzájemné vzdálenosti područek, atd atd.
Ty nejdrobnější dívčiny pak tlačí přední hrana sedáku do lýtek v podkolení (protože sedák je pro ně moc hluboký), sílu přítlaku zádového opěráku nedokážou překonat a sedí tak v tom lepším případě stále ve stejném úhlu (jako v pevném křesle) a horším případě příliš nahnuté dopředu, bederní opěra (když je příliš vysoko) je tlačí na hrudní obratle místo na bederní, nedosáhnou chodidly na zem (to lze alespoň snadno napravit podnožkou), lokty jim nedosáhnou na područky, protože jsou příliš nízko a daleko od sebe kvůli větším chlapům (takže jim tyto jen překážejí) a mohli bychom pokračovat.
U velkých chlapů je zas vše obráceně – a také špatně. Např. podhlavník je kvůli ženám pro ně příliš vzadu – takže prakticky nepoužitelný.
A to nemluvím o žádných extrémech – běžně se ve firmách a institucích vyskytují ženy s 60 kg a muži se 100 kg a postavte si takové 2 lidi vedle sebe…
Je to podobné, jako kdybychom zaměstnancům koupili stejné boty jedné velikosti – jenže takový nesmysl by nikoho nenapadl, přesto se to u židlí děje dnes a denně…
